Publikováno: 25-11-2002
Autor: Jana Nováková

Karate vychovává k etice a sebekázni

Karate, které společně s ostatními bojovými uměními prožívá na počátku nového století i novou vlnou popularity, se cvičí i u nás. Klub SK Shotokan Neratovice má za sebou už dvanáct let práce. Za ní stojí především jedna osoba, hlavní trenér a předseda klubu, Zbyšek Petržílek 3.Dan JKA díky jehož úsilí a nasazení je nyní klub na předním místě mezi českými kluby karate, s mnoha tituly z mistrovství České republiky i z mezinárodních soutěží a pěti stálými členy užšího výběru národní reprezentace.

Kolik členů má SK Shotokan Neratovice, jaký je jejich věk a jejich výkonnost?
V současné době cvičí pravidelně dvakrát až třikrát týdně přes sto deset členů. Ti jsou rozděleni do pěti oddílů. Nábor, který má asi osmadvacet členů, kteří trénují společně se skupinou C. Jsou to převážně děti mladšího školního věku. Skupinu B tvoří děti a mládež do patnácti let, kteří již nyní vozí ze soutěží národního poháru medaile a nastupují tak cestu výkonnostního sportu. Do skupiny A patří ti, kteří mají nejvyšší vrcholovou výkonnost, jsou už několikanásobnými mistry republiky a drží i další výsledky z evropských a světových šampionátů. A třešničkou na dortu je, oddíl, jak já říkám, seniorů. Tam cvičí dospělí lidé od dvaceti do padesáti, ne pro závodní formu, ale pro dobrou fyzickou kondici, sebeobranu a zdraví.
Náš klub nenabízí jen karate, ale také tae-bo a aerobic. Vedle sportovních aktivit pořádáme každoročně klubové akce společenského rázu, oslavy Čarodějnic, mikulášskou nadílku pro děti, soutěže a turnaje přátel a rodičů, klubové přebory a další. Nejde jen o sport a výsledky, ale i o výchovu k sounáležitosti v kolektivu a k dobré partě lidí, kteří mají společné zájmy.

Jak těžké je oslovit a zaujmout pro tréninky děti i mládež?
Někdy je to velmi těžké, ale to i s dospělými. U malých dětí je to jednodušší, vidí černý pás a už vás považují téměř za boha. U těch starších, zejména mladých v pubertě je to podstatně těžší, neustále zkoušejí, kam až mohou zajít a co si mohou dovolit. Člověk musí být přísný, i spravedlivý, aby ho cvičenci respektovali.

O Vás se říká, že jste až příliš přísný…
Ano, musím být. To bojová umění vyžadují. Respekt , pokoru a sebekázeň. Ale v prvé řadě jsem tvrdý sám na sebe. I ve svých letech se snažím na seminářích a trénincích cvičit vždy naplno, v trénincích musí být moje karate reálné, děti můžete ošulit černým pásem, ale dorostence nebo dospělé, kteří již mají svůj rozum a svůj pohled na věc, musíte přesvědčit. Je těžké trénovat někoho, kdo se vlastně ani vzdělávat nechce, je těžké mít v klubu sport rekreační, výkonnostní i zároveň vrcholový. Je to těžké pro organizaci a náplň tréninkových jednotek. Pokud nebudu na děti při učení přiměřeně přísný, abych je neodradil a budou si na trénincích jen hrát, nic jim vlastně nebudu dávat. Tomu nemohu říkat karate a nevychovám si tak nástupce úspěšných závodníků. Ale odměnou jsou potom ty mistrovské tituly, spokojenost dětí, jestliže postoupí nebo zvítězí na soutěži nebo složí zkoušku na vyšší technický stupeň. A také vztahy, které se svými žáky mám. V případě těch, kteří cvičí dlouho jsou to vztahy velmi silné, pevné a věřím, že na celý život.

V jakém věku je asi nejlepší začít se cvičením karate?
Musíme si uvědomit, že i zde jako v jiných sportech může nastat problém s takzvanou ranou specializací. Proto se snažím tréninky náboru v prvních dvou letech zaměřovat na všestranný rozvoj. Karate může být vhodné pro žáky již prvních tříd, protože jim pomáhá naučit se pozornosti, soustředění i etice chování a tento všestranný rozvoj také nabízí. Bojová umění jsou také velmi vhodná pro hyperaktivní děti nebo pro děti s disleksií, a je to podloženo i vědecky. Optimální věk je však podle mého názoru někdy okolo dvanáctého- třináctého roku, protože tehdy už mají děti většinou nějakou zkušenost z jiného sportu a vědí, co chtějí, jsou na tom dobře fyzicky i duševně. Mám zkušenost, že takto staří žáci jdou dopředu až o polovinu rychleji.

Co filosofie bojových umění, co si z ní cvičenci odnášejí do soukromého života?
Mluvili jsme o tom, že jsem přísný. Vyučuji tak, jak se podle mých osobních zkušeností učí v Japonsku. Cvičíme japonské bojové umění, které se vyvíjelo staletí, a pro mě to znamená povinnost cvičit podle japonského vzoru. S důrazem na podstatu školy Shotokan na kime a kimewaza, na etiku a zdvořilost, s důrazem na formu tréninku, která je hierarchicky uspořádána, disciplinována a orientována na Japonsko jako zemi původu a na jeho kulturu a kulturní dědictví. Z takové školy karate si mohou žáci vzít nejen fyzický aspekt sebeobrany, ale i vychování k sebekázni, respektu a úctě ke starším a k umírněné sebedůvěře, tedy k věcem které jsou dnes tak často opomíjeny.

Karate není jednotnou disciplínou, štěpí se do mnoha směrů. Jaký styl rozvíjí váš klub?
Cvičíme Shotokan ryu, neboli školu Shotokan, kterou zpopularizoval a zmodernizoval Gichin Funakoshi a následně nato více rozvinul jeho žák Masatoshi Nakajama. Ten založil Japonskou asociaci karate, která sdružuje karatisty stejného stylu všude na světě. V současnosti je jejím hlavním evropským instruktorem a zároveň garantem shihan Hideo Ochi , který působí již přes třicet let v SRN. Pro mne samotného se propagace a rozvoj karate JKA stal životním úkolem, protože jsem shihanovi Ochimu a dalším instruktorům JKA velmi dlužen.

Dlužen za co? Zkuste to vysvětlit.
Po předchozích zkušenostech z jiných svazů karate se domnívám, že JKA karate nabízí pravdivé karate. Všichni jeho žáci mají možnost být napojeni přímou cestou na japonské mistry. Ti vedou semináře a působí po celém světě, mají pravomoci udělovat mistrovské stupně – černé pásy. Všichni instruktoři JKA musí povinně každoročně v Tokiu skládat zkoušky, aby mohli vlastnit licenci a dále šířit karate JKA. Díky této stejné výuce, seminářům a zkouškám je i JKA karate jednotné. Metodika technik je velmi přesně vypracována a demonstrována stejně každým z instruktorů JKA. Zkoušky udělené instruktory mají mezinárodní platnost a jsou respektovány a uznávány v celém světě. K jejich skládání může žák přijít až po absolvování mnoha seminářů, které jsou náročné jak fyzicky, tak mentálně tak i finančně.

Kam se tedy konkrétně vaší žáci jezdí vzdělávat?
Především nejezdí jen žáci, ale i já sám. Mám totiž zodpovědnost ke svým žákům i ke karate jako takovému. JKA mi nabízí možnost sebezdokonalování na velmi vysoké úrovni. Cvičení karate je celoživotní cesta. Jezdíme nejčastěji do Německa, kde žije zmiňovaný shihan Ochi. Problémem ale stále zůstává finanční náročnost. Jeden zhruba pětidenní seminář přijde na sto Euro, když k tomu připočtete dopravu, většinou jsou to místa vzdálená osm set kilometrů, a náklady na jídlo, tak se částka vyšplhá až na šest až sedm tisíc korun. Reprezentantům klubu, kteří se chtějí učit, se snažím finančně pomoct. Zaplatím za ně třeba dopravu nebo poplatek za seminář. Vedle těchto zahraničních seminářů se zúčastňujeme i domácích, například v Sokolově.Dohromady za celý rok je to více jak čtrnáct dní až třífázových tréninků.

Kde tedy získáváte finanční prostředky na všechny své akce?
Převážně z členských prostředků, dotace od ministerstva školství je okolo třiceti tisíc na rok a rozpočet klubu je bez soustředění téměř půl milionu na rok. Z členských příspěvků se platí pronájmy tělocvičen, dotace na semináře doma a v zahraničí, vybavení sportovními potřebami, dotace na dopravu, startovné a klubové akce jako např. mikulášský a jarní přebor, dětský den, čarodějnice, účetní. Může se zdát, že 250 korun měsíčně je mnoho, ale podle mého názoru při třech trénincích do týdne je částka za hodinu cca 12 Kč zanedbatelná, vzhledem k tomu co nabízíme.

Rok se už chýlí ke konci, skončila už i letošní závodnická sezóna?
Vrchol sezóny, mistrovství ČR je už za námi, přinesl nám devět mistrovských titulů, což považuji za velký úspěch. Startovali totiž jen závodníci, kteří se nominovali na soutěžích národních pohárů. Dostat se mezi čtyřiceti soupeři do nejlepší šestnáctky je jistě dobré. Národních pohárů se účastní pravidelně okolo 250 závodníků z dvaceti různých klubů, to je konkurence dostatečně silná. K dalším plánům: Na konci listopadu nás čeká přebor Hostivaře – otevřená soutěž JKA, kde bude více klubů z ČR a která je příležitostí pro malé děti, ještě nezkušené závodníky. V prvním prosincovém týdnu odlétáme na Kypr na mistrovství Evropy svazu karate. Tam budou reprezentovat tři členové SK Shotokan, Josef a Dominik Voráčovi a Tomáš Novák a v půli prosince ještě I. Kolo Národní Ligy smíšených družstev a klubové akce, jako např. mikulášský přebor, zkoušky na technické stupně JKA, a turnaj ve florbalu.

Dvanáctiletá tradice SK Shotokan Neratovice už něco znamená, co se během té doby a podařilo a co naopak moc ne?
Trochu mě mrzí, že je karate v Neratovicích i přes masovost, sportovní úspěchy a určitě i společenskou prospěšnost stále opomíjeno, jak společensky, tak finančně, například ze strany úřadů. Závodníci přitom jméno města, které je i součástí oficiálního názvu klubu, propagují na všech soutěžích doma i v zahraničí. Podařilo se vybudovat stálou základnu cvičenců, rodičů i přátel, patru lidí, které dnes už nespojuje jen karate. Jim všem patří moje poděkování. Pomáhají mi s akcemi klubu jako jsou soustředění, turnaje, s dopravou na semináře a soustředění. Poděkovat chci i všem, kteří mě podrželi, když mi nebylo právě nejlépe, a všem, kteří mi věří.

Převzato z Mělnického deníku ze dne 20. 11. 2002

Nahoru