Publikováno: 11-11-2010
Autor: Zbyšek Petržílek

Zhodnocení Mistrovství České republiky karate JKA 2010

Na druhou nejvýznamnější soutěž soutěžní sezóny - mistrovství České republiky karate JKA se nominovalo z postupových národních a krajských pohárů celkem třicet tři členů SK Shotokan.

Vybojovali celkem 34 medailí, a dalších dvanáct umístnění v semifinálových skupinách. Skvělé zápasy předvedl např. Mirek Merfait, který ač byl v lize tak tvrdě kontaktován, že musel být hospitalizován, přesto se do soutěží kumite vrátil a bojoval. Stejně se dokázali v zápasech kumite úžasně „vyhecovat“ Ondra Žampach, Robert Lisý a Helča Peterová, kteří dokázali své soupeře „vyprovodit“ ze zápasiště do dvaceti až čtyřiceti vteřin po začátku. V kata tradičně nezklamaly a bojovaly starší žačky Týnka Pokorná, Terča Kettnerová i Barča Semkovičová a v žácích samozřejmě Milan Šoltys a Dan Beneš. Třešničkou na dortíčku byl Pepíno Voráček, který po titulech mistrů ČR v kata dorostu a juniorů a letošním pátém místě na ME zaslouženě vybojoval svůj první titul v seniorech. Velkou radost mám z návratu na tatami Míši Haové a Jitky Novákové, které se vrátily po dlouhé pauze se zdravotními problémy. Poděkování patří i našim starším členkám (soutěžící v kategoriích masters) které vybojovaly tři medaile, a tím dokázali, že karate se může začít cvičit i v pozdějším věku a nejen rekreačně.

Po poslední soutěži roku si SK Shotokan Neratovice udržel dlouholetou druhou pozici v hodnocení úspěšnosti z třiceti čtyř klubů svazu JKA ČR.

Jak již bylo jednou řečeno, byla v podstatě bohužel celá soutěžní sezóna ve znamení „konfrontace“ mezi SK Shotokan a SKBU. Po druhých národních pohárech jsme atakovali první místo v pomyslné tabulce „úspěšnosti“ klubů svazu JKA ČR. Podotýkám že tato „tabulka nebo pořadí“ je mylné, zavádějící, a plní účel spíše marketingový než to, aby ukázala skutečnou výkonnost jednotlivých subjektů. Početně slabší kluby a oddíly v podstatě nemají možnost dosáhnout na přední pozice. Je tu ale i druhá strana mince. Samozřejmě každý klub a sensei má možnost své dojo rozšiřovat, a pracovat s větším počtem žáků, což je určitě náročnější než pracovat s padesáti cvičenci. Nechci se tedy vyjadřovat ke způsobům hodnocení v soutěžích, protože to nic nezmění. Ale osobně mě mrzí, že někteří rozhodčí posuzují soutěžícího podle klubové příslušnosti a ne podle výkonu. Musíme víc cvičit a pracovat, abychom i těm (kteří mají pocit, že se nutně musí nejlíp cvičit v Praze), dali jasný signál, že to tak být nemusí! Děkuji všem závodníkům „i těm kteří se na MČR nedokázali probojovat“ za výbornou reprezentaci klubu a města.

Děkuji také za sponzorský dar pánům Lakatošovi a Vykysalému a rodině Boháčků.

Oss…
Zbyšek

Děkujeme sponzorům klubu a partnerům MČR

Nahoru