Publikováno: 10-07-2008
Autor: Eliška, Ondra a Šárka Pavlínovi, Katka, Miloš a Lukáš Syrových

Výlet na Lomnicko

V sobotu 7. 6. 2008 jsem se svými dvěma dětmi a dalšími členy z SK Shotokan zúčastnila výletu na Lomnicko. Sešlo se nás na nádraží v Neratovicích asi 15. Po třech hodinách jízdy a přestupů jsme dojeli do Lomnice nad Popelkou. Tam na nás čekaly další dvě rodiny, a tak už jen vesele vyrazit směr rozhledna.

Přestávku jsme si museli zasloužit výšlapem do táhlého kopce. Ale stálo to za to! Rozhledna na vrchu Tábor (678 m. n. m.) byla založena r. 1913. Je vysoká 35 m. Vystoupali jsme po 142 schodech a stanuli na ochozu, z kterého jsme se mohli kochat výhledem do všech světových stran. Obdivovali jsme vrcholky Krkonoš se zbytečky sněhu (byla vidět i Sněžka) a na druhé straně i Český ráj nebo Bezděz.

Přímo u rozhledny byla příjemná restaurace, na jejíž terase jsme poseděli, poobědvali, děti si odbíhaly zařádit na přilehlé hřiště. Navrhovali jsme, že by tenhle restaurant mohl být konečná, ale neuspěli jsme. I tak jsme se rádi vydali na další cestu za poznáním.

Při ztrácení drahocenných výškových metrů jsme se zastavili u kouzelného kamenného altánku – bývalého posedu. A zakrátko jsme opět začali stoupat do kopce, ale teď opravdu pořádného!

Já jsem to měla se zátěží, (neboť ač šlapala statečně, ztrácela moje malá Šárka už sílu v nožičkách) nejinak to měli i ostatní rodiče „malých hadů“. Čtvrtinu kopce jsem jí nesla na koni a zbytek jsem ji táhla za ruku. I když jsme na vrchol kopce dorazili poslední (a já s rukama u kotníků), dostali jsme bohatou odměnu! Vždyť kdo se může pyšnit tím, že lezl téměř po kolenou v tunelu, vyhloubeném do skály? A to ne ledajakém! Snad studna, snad hladomorna či spojovací chodba s jiným hradem (?) byla jednou z posledních zachovalých částí zříceniny Kozlov. Hrad Kozlov byl postaven ve 13. století a byl zničen již ve století následujícím. O jeho rozsáhlosti a tehdejším umístění dávaly tušit jen valy a příkopy dávno zarostlé lesem. Dýchla na nás historie a tajemno, o to víc, když jsme se dozvěděli, že tu přebývali loupežníci… Zapsali jsme se do výškového sešitu a pokračovali dál.

Fantastické bylo dívat se přes údolí na vrch Tábor s rozhlednou a vidět, kolik jsme toho už ušli, kochali jsme se přírodou a výhledy a pomalu to směřovali zpátky do Lomnice nad Popelkou.

Počasí bylo krásné, sluníčko, teploučko, a tak jsme se v Lomnici vůbec nebránili osvěžení zmrzlinou. Přesunuli jsme se na vlak a jeli domů.

Ve vlaku téměř všechny děti usnuly, po přestupu jsme hráli hry „co se tak hrajou ve vlaku“ a sdělovali si své zážitky z výletu. Povídali jsme si, co se nám líbilo nejvíc. A shodli jsme se, že úplně všechno. Ušli jsme asi 12 km a bylo to tak akorát.

Děkujeme moc za prima výlet a určitě pojedeme někdy zase.

Eliška, Ondra a Šárka Pavlínovi

Katka, Miloš a Lukáš Syrových

Nahoru