Publikováno: 12-07-2006
Autor: Jiří Kliner

Svatojánský okruh

Po pátečním povedeném dětském dnu a večerním táboráku jsme v sobotu ráno vyráželi na další výlet. Bohužel účast byla slabší než minule, tentokrát se nás sešlo celkem 15.

Motoráčkem jsme dojeli do Vráže u Berouna, ze které jsme scházeli po modré značce do Svatého Jana pod Skalou. Svojí polohou v hlubokém úzkém kaňonu pod mohutnou skalní stěnou toto městečko patří mezi nejpůsobivější posvátná místa v Čechách. Klášter s legendární jeskyní poustevníka sv. Ivana jsme dnes bohužel nenavštívili, vrhli jsme se lačně do řádného převýšení. Někteří jedinci vrcholovou prémii prakticky vyběhli.

Shromáždili jsme se u kříže na bílé skále a kochali se pohledem do údolí říčky Loděnice. Po velké svačině jsme se nadále drželi místní naučné stezky, která nás seznamovala především s botanickými a geologickými zajímavostmi Českého krasu. Najednou jsme stáli na okraji příkré skalní stěny, právě jsme se dostali do prostoru bývalých vápencových lomů. Vítal nás skanzen Solvayovy lomy. Ačkoli jsme nebyli předem nahlášeni, okamžitě jsme mohli na prohlídku. Zrovna začalo venku lejt, když jsme se schovali v budově zdejšího muzea. Průvodce byl velmi osobitý, byla s nim legrace a dobře si rozuměl s Tomášem Repou.

Přestalo pršet, takže jsme opustili vnitřní prostory a nasoukali se do malých vagónků důlního vláčku. Dovezli jsme se až k vchodu do podzemí, kde nás čekala poslední část exkurze. Podařilo se nám dokonce nahodit i parní motor, na závěr si dětičky nakoupili několik lahví modré limonády. Ještě chvilku jsme se ukrývali pod střechou, abychom přečkali poslední přeháňku a mohli opět šlapat.

U Propadlé vody jsme přemýšleli, zda nedojdeme dnes až na Karlštejn, měli jsme solidní tempo, určitě bychom to stihli. Nakonec však vyhrálo plánované Srbsko, nejdříve však sbíháme do Hostimi. Mokrou blátivou cestu zblízka okusilo několik jedinců. Pořádný výlet se neobejde bez pohostinství, mnohá přání byla vyslyšena právě zde, když jsme zakotvili ve zdejší hospodě. Zbývaly nám poslední čtyři kiláčky, cesta se ukryla do chladného údolí, Loděnice se kousek dál vlévala do Berounky. Zbývající část jsme si užili na vyhřátém břehu řeky pod mohutnými vápencovými skalními bloky. Zmrzlinou nebo pivem podle libosti jsme v Srbsku zakončili náš výlet. I zpáteční cesta vlakem proběhla bez problémů.

Nahoru