Publikováno: 21-02-2005
Autor: Jana Havlíková

Článek z Mladé fronty Dnes

10 zlatých, 6 stříbrných a 3 bronzové medaile vybojovali na mistrovství republiky v karate závodníci SK Shotokan Neratovice. Na letošním evropském šampionátu jim zacinklo sedm medailí a jen na mistrovství světa v Tokiu se museli "spokojit" s dvěma šestými a s jedním osmým a devátým místem.

Nejúspěšnější český klub vznikl před patnácti lety a stále ho vede Zbyšek Petržílek. Mezi elitu se neratovičtí karatisté vypracovali před šesti lety a od té doby sbírají jeden úspěch za druhým.

Do klubu se prakticky dostane každé dítě, které projde roční přípravou a má chuť závodit. "Nejsme žádný elitní klub. Trénovat může každý, kdo respektuje zásady tohoto sportu," tvrdí Z.Petržílek.Z dlouholeté praxe ví, že někdy je důležitější píle, vytrvalost a touha zvítězit než talent.

Jako jeden z mála trenérů má rád v tělocvičně jako diváky rodiče.Tvrdí, že s podporou rodiny se pak dá snadno překlenout nejedna krize, která přichází u mládeže zvláště v době puberty." Jsem v přípravě tvrdý a přísný, protože sport je řehole.Pak se dostavují výsledky. Zastávám heslo buď na sto procent, nebo nic." Vzápětí však dodává, že s dětmi tráví tolik času na závodech a soustředěních, že o nich ví často víc než rodiče.To potvrzuje i Vratislav Drahoš z Líbeznic:" Náš Šimon má ohromný respekt z trenéra, co řekne on, to platí. Já si cením toho, že sport mu vnesl do života určitý řád a režim a úspěchy mu pozvedly sebevědomí." "My jsme zase hledali pro naši velmi živou dceru sport, ve kterém by se vyřádila," doplňuje Eliška Horáčková z Libiše, "zpočátku jsem měla strach - holka a karate? Ale Lenka je nadšená a nakazila celou rodinu. Já třeba jezdím s ostatními rodiči pomáhat o prázdninách na soustředění." Karate museli trochu přizpůsobit u Horáčkových i kuchyni, z Lenčina jídelníčku zmizely párky, brambůrky i cola.

Karate nespočívá jen ve fyzické přípravě na boj, ale důležitou roli hraje duševní cesta závodníka.Proto děti meditují, cvičí soustředění, dýchání a poznávají také kulturu a historii japonské společnosti. "Všichni v klubu jsme členy velké rodiny.Každý má v ní své místo a musí se chovat tak, aby jí dělal čest," říká trenér a "učitel", jak je podle této hierarchie označován,Z.Petržílek.Systém výchovy vede starší závodníky k tomu, aby pomáhali mladším, učili je a byli pro ně i určitým vzorem." Každý sport by měl být spojený i s etikou. Tam, kde chybí, není něco v pořádku," dodává Z.Petržílek.

Nahoru